Michaela Jehlíková Janečková | Dům U Zvonu Plzeň

Místo U Zvonu bylo vždy výjímečné díky své poloze nedaleko centra Plzně, na historickém příjezdu, u hradeb. Ve středověku zde stál kostel, na sklonku 18.století byl nahrazen činžovním domem, který byl po povodních v roce 2002 ukvapeně zbořen. Dnes nevyužité místo odděluje od historického jádra pás zeleně. Veřejná soutěž vypsaná v roce 2003 vyprovokovala bohatou, ale nepříliš plodnou diskuzi, v níž převážil názor, že bude vhodné parcelu využít pro rozšíření zeleně.
Autorka se rozhodla parcelu zastavět způsobem, který se může jevit jako neobvyklý, protože česká architektura ve své „přísnosti“ stále čerpá z dnes již zpochybněných dogmat a pravidel. Zklamání z moderny vyvolává touhu po „tradici“ a nedůvěru ke všemu novému či neobvyklému. Je třeba přijít s domy, které tuto nedůvěru prolomí, postaví se vstřícně k člověku-obyvateli města a nabídnou nové možnosti estetiky města, vnímání prostoru.
Tvar domu reaguje na tvar parcely /kolem které se obtáčí tramvajová smyčka/. Forma domu je měkce tvarována a odpovídá čtvrtelipse vytažené podle řídící trajektorie půdorysné stopy. Organický půdorys domu přitom není náhodnou kreací, ale odpovídá požadavkům na pohodlný přístup do objektu /na velmi omezené parcele/, a tedy zabezpečení alespoň minimálního předprostoru před vstupem. Zároveň zajišťuje dobré využití plochy pozemku ve svázaném historickém schématu lokality.
Dům U Zvonu ukrývá pod zelenou slupkou volný prostor, díky „osmičkovému“ půdorysu vznikají dva podprostory-větší severovýchodní a menší jihozápadní. Severovýchodnímu dominuje kulovitý objekt, v němž jsou umístěny dva promítací sály-menší s kapacitou přibližně 45 míst a větší s kapacitou kolem 210 míst. V úrovni terénu se kolem masivní „nohy“ toroidu obtáčí barový pult a informační středisko se zázemím. Jihozápadní prostor je využit jako galérie umístěná na čtyřech ochozech. Depozitář galérie a prostory pro technická zařízení domu se nacházejí v podzemí.
Záměrem bylo vytvořit téměř vertikální ozeleněnou fasádu. Klady řešení přitom neměly být /jen/ estetické, ale především funkční: jestliže jsou obalové pláště okolních budov tvořeny nesavými, teplo akumulujícími materiály a obsahují místa, kde se hromadí prach, v případě zelené fasády je tomu přesně naopak. Pohlcuje prach, zvyšuje vlhkost typicky suchého městského vzduchu na přijatelnější úroveň. Kvalitní vlastnosti vykazuje také při dešťových srážkách, které částečně spotřebuje a následně vrátí do prostředí, částečně zadrží a pozvolna uvolní do kanalizačního systému. Z hlediska vnitřního prostředí budova rovněž vykazuje výhodné akustické vlastnosti. / » Miloš Florián: Ateliér Glass & Freeform Architecture, FA ČVUT Praha – Michaela Jehlíková Janečková: Dům U Zvonu v Plzni, str. 43. Časopis ERA 21 4/2005, ISSN 1801-089X / »»