Michal Kutálek | Muzeum moderního umění ve Varšavě

Zadání diplomní práce vychází z vyhlášené mezinárodní architektonické soutěže.

Urbanistické souvislosti
Projekt je situován do těsné blízkosti největší Varšavské dominanty - Paláce vědy a kultury. Jedná se o 230 m vysokou věž vystavěnou v duchu Lomonosovy university (socialistického realismu). Polskému národu ji „daroval“ Sovětský Svaz v 50. letech.
Problematika dominantnosti a zejména symboliky této stavby je v Polsku živě diskutovaným tématem již od 90 let. Věž lze označit za triumfální pomník socialismu. Dokonce byla zvažována demolice.
Věž je zasazena na pozemek o velikosti 420 x 600 m. V současné době, je prostranství z části zastavěno provizorní tržnicí a supermarketem. Prostor před východním - hlavním vstupem je obsazen parkovištěm. Na jižní straně objekt obklopují travnaté plochy zatímco na severní park se vzrostlými stromy. Dle regulačního plánu by mělo být okolí věže ze tří stran zastavěno budovami převážně komerčního účelu, pouze park na severní straně může být zachován. V budově sídlí tři divadla, dvě muzea, kongresové centrum, multikino a desítky dalších institucí.


Koncept
Snaha zbudovat budovu Muzea moderního umění, kde budou situovány veškeré umělecké sbírky, v Polsku přetrvává již 50 let. Zatím ale bez výsledku..
Celý projekt muzea je ovlivněn těsnou blízkostí věže. Nejen její munumentalitou, ale zejména tím co ztělesňuje. „Strážní“ věž znamenala prodlouženou ruku Moskvy.
Cítím silný impuls, který výchází z této budovy. Vycházející síly desítky let ovlivňovali, deformovali svobodné projevy myšlení a kultury.
Navrhovaná budova se nesnaží konkurovat výškou, objemem nebo barevností, ale ideou svobody. Forma výchází ze základního kvádru, který je pod vlivem této myšlenky zdeformován a narušen. Otvory v budově jsou jako jizvy, které pronikají hluboko do nitra.
Na východní straně vyrůstá z narušeného zjizveného kvádru nová forma, představující nový život svobodných forem umění a kultury.


Architektonické řešení
Objekt ze severní strany uzavírá prostor před hlavním vstupem do Paláce vědy a kultury. Výstavbou další budovy na jižní straně dojde k uzavření prostoru ze tří stran. Vzniklé náměstí bude odpovídajícím předprostorem Paláce vědy a kultury a také nové budovy Muzea moderního umění.
Objekt muzea o šesti nadzemních a dvou podzemních podlaží obsahuje rozsáhlý program. Jsou zde umístěny: stálé a dočasné expozice, knihovna, vzdělávací centrum, auditorium, letní kino, obchod, restaurace, café, kanceláře, archivy a restaurátorské dílny.

Z důvodu nezávislosti na otevírací době muzea jsou knihovna, vzdělávací centrum, obchod knih, restaurace a kanceláře umístěny pod hlavní objem muzea do nosných válců. Mají své vlastní vstupy. Zároveň jsou vzájemně propojeny a vyúsťují do vstupního foyer. Vstup pro zaměstnance je ze severní, méně exponované strany budovy. Zásobování restaurace se odehrává přes nákladní výtah. Druhý, větší nákladní výtah je určen pro přesuny uměleckých předmětů.
Na severní straně budovy je situován vjezd a výjezd podzemního parkoviště. Z něj, poté návštěvník pokračuje pomocí výtahů nebo četných schodišť do krytého atria na úroveň 1. pp nebo dále až do foyer.
Hlavní vstup je orientován do východního rohu nově vzniklého náměstí, směřuje k výstupu z metra. V této části je v otevřeném parteru zahloubeno atrium s možností různých hudebních nebo divadelních představení.
Hlavní vstup do budovy vylézá jako jazyk z útrob a nasává návštěvníka dovnitř. Vstupní rampa se skládá ze dvou pojízdných chodníků a jednoho klasického betonového. Návštěvník má na výběr, buď pokračovat po rampách do vyšších podlaží až na terasu a prostoru letního kina nebo přes zasklené zádveří vstoupí do foyer muzea. Zde jsou v nosných „válcích“ umístěny pokladny, šatny, kanceláře ostrahy budovy, místnost lékařské pomoci. Stranou se nalézá dětský koutek. Z foyer rovněž vede vstup do auditoria.
Vstup do prostorů dočasné expozice je umístěn v atraktivní části vstupního foyer a současně přímo nad skladem a archivy uměleckých předmětů.
Stálá expozice je navržena jako kontinuální prostor odpovídající plynulosti vývoje umění,
Sbírky jsou vystaveny v prostorách proměnlivé velikosti.

Komunikace mezi jednotlivými výškovými úrovněmi se skládají z krátkých ramp s podestami, které umožňují bezbariérový pohyb. Komunikace jsou pojaty jako přirozená součást výstavního prostoru s uměleckými exponáty.
Návštěvník má možnost započat, popřípadě ukončit prohlídku expozice v 2. np, 3. np, případně v 5,5. np. Při standartní trase prohlídky vedoucí z foyer ve 2. np návštěvník prochází všemi patry a až do 6. np. Tam plynule přechází mostovou propojovací částí do 5,5. np odkud se pojízdným chodníkem dostává zpět do foyer.

V 5. np je umístěna rozlehlá terasa. V její západní částí je zřízeno „robo-café“. Jakási kavárna tvořená automaty – roboty , kde návštevník může získat drobné občerstvení.

Nasvětlení vystavených předmětů, zejména obrazů a grafik je zvoleno, z důvodu udržení jejich trvanlivosti, jako umělé, místy v kombinaci s denním.
Budova je prořezána otvory, kterými je do interiéru přiváděno denní světlo a současně otvory přispívají díky výhledu k snadnější orientaci v budově.
Barevnost vnitřních stěn je maximálně potlačena ve prospěch vystavovaných předmětů.

Zásobování je řešeno z jednosměrné komunikace ze severní strany budovy. Nákladní – zásobovací pruh klesá o 1,2 m tak, aby vykládací rampa byla v úrovni nákladní skříně přepravního automobilu. Jeden z odbočovacích pruhů je určen pro vjezd a výjezd z podzemních garáží. Autobusová stání jsou situována podél komunikace.

Rozvody TZB a zejména vzduchotechniky jsou ukryty v podhledu. Vertikální prostupy jsou v šachtách vždy u únikového schodiště.
Jednotlivé nosné „válce“ jsou jednotlivé požární úseky s možností uzavření. Budova je vybavena sprinklery a kouřovými clonami, které se v případě požáru zaktivují a spustí ze stropu do výšky umožňují průchod unikajících osob. Požární kryté únikové schodiště jsou rozmístěny dle odpovídajícího zařazení budovy do kategorie kulturních staveb (ČSN 73 0802).
Příjezd požárních vozů je přímo z hlavní ulice na východní straně parcely, popř ze severozápadní části – od parku.

Materiálové složení a konstrukce
Statické posouzení konstrukce bylo provedeno Doc. Ing. P. Fajmanem, CSc.:
Jedná se o konstrukci z železového betonu B40, vyztuženou ocelovými pruty. Tloušťky se pohybují od 150mm (tubusy), 200mm prostorové kce, 300mm pilíře, 500mm rameno ke kinu. V části kina a podlaha vnitřního prostoru je ocelová prostorová příhradovina tl. 900mm. Tvar a statický model se zatížením je vykreslen na obrázcích 1,2.

Výsledky
Největším problémem se jevilo vykonzolování desky pro diváky kina. Průměr spojnice musel být zvětšen u styku s pilířem na 11m a celá je tvořena náběhem s koncovým průměrem 5m.

Průhyby
Největší průhyby vychází u vykonzolování kina až 400mm, což je 1/120 rozpětí (vyložení je cca. 52m). Zbylá konstrukce je relativně bez větších problémů. Deformace jsou vykresleny na doložených obrázcích 3,4,5.

Vnitřní síly
Hlavním nosným prvkem je skořepina, kde se zatížení přenáší stěnovým efektem - vznik normálových sil ve střednici a deskovým působením – vznik ohybových momentů.
Nejvíce namáhanou částí je přípoj kina. Zde vznikají větší momenty obr. 6 a v horní části tahové síly, v dolní části tlakové obr. 7. V těchto místech vzniká i vyšší namáhání pilíře obr. 8, 9. Zbylá konstrukce je relativně méně namáhaná obr 10-12.

Dimenzování
Napojení konzoly kina k pilíři je nutné speciálně vyztužit na soustředné namáhání. Pro zmenšení průhybu by bylo možné použít předpínaného železobetonu.
Zbylá konstrukce je relativně méně namáhaná a snadno dimenzovatelná běžnými prostředky.

Vnější vlivy
Konstrukce by měla být chráněna tepelnou izolací proti změnám teploty. To lze udělat kotveným zateplovacím systémem.