Mrakodrap 20.století Kolem roku 1909 zasáhl Manhattan příslib znovuzrození světa, který ohlašovala už Glóbusová věž, ve formě kreslené předlohy, jež vlstně představovala teorém, popisující ideální podobu Mrakodrapu: tenká ocelová konstrukce nese 84 horizontálních plánů, všechny o rozměrech původníjo místa. Každá z těchto umělých rovin je pojednána jako panenské místo, které tvoří přísně soukromou oblast kolem jediného venkovského domu a jeho obslužných zařízení, stájí, stodol atd., jako by neexistovali roviny jiné. Vilky na těchto 84 platformách představují škálu sociálních aspirací od rustikálních po palácové; nápadné permutace jejich architektonických stylů, variace zahrad, vyhlídkových teras apod. vytvářejí u každé zastávky výtahu odlišné životní styly, a tedy i z nich vyplývající ideologie, vesměs podporované naprostou neutralitou celého stojanu. V souladu s tím se člení i “život” uvnitř této stavby: na 82. úrovni couvá osel před pohledem do prázdna, na 81. zdraví kosmopolitní pár letadlo. Události na jednotlivých podlaží jsou tak rozhodně nespojité, že je nemyslitelné, aby patřily do jendotného scénáře. Nespojitost těchto nadzemních plošin zřejmě protiřečí faktu, že společně skládají jedinou stavbu. Obrázek jasně naznačuje dokonce i to, že stavba tvoří celek přesně do té míry, v níž je zachována a využita individualita jednotlivých platforem, to znamená, že její úspěšnost se odvíjí od stupně, v němž stavba rámuje jejich koexistenci, aniž by zasahovala do jejich osudů. Stavba se stává stohem individuálních soukromých prostorů. Viditelných je jen pět z 84 platforem; na zbývajících pozemcích níže v mracích se odehrávají jiné aktivity; jak bude využita každá platforma, nelze v průběhu její konstrukce vědět. Domy se mohou stavět a bourat, mohou je nahradit jiná zařízení, ale rámec to neovlivní. Z hlediska urbanismu tato neurčitost znamená, že konkrétní místo se nedá napříště spojovat s nějakým jendotlivým předem zamýšleným účelem. Od nynějška lze na každém kousku metropolitní půdy umístit - přinejmenším v teorii - nepředvídatelnou a nestabilní kombinaci souběžných aktivit, což dělá z architektury méně předvídavou činnost než dříve a z plánování akt pouze omezené predikce. Stalo se nemožné “zakreslit” kulturu. Skutečnost, že tento “projekt” je v roce 1909 publikován v starém populárním časopisu Life a nakreslen karikaturistou - zatímco architektonické časopisy té doby se stále věnují Beaux-Arts -, naznačuje, že na začátku století “lid” intuitivně pochopil příslib Mrakodrapu hlouběji než manhattanští architekti, že o této nové formě existoval jakýsi podzemní kolektivní dialog, z něhož byli oficiální architekti vyloučeni. Teorém z roku 1909: Mrakodrap jako utopický prostředek k produkci neomezeného počtu panenských míst v jediné metropolitní lokalitě. Rem Koolhaas - Třeštící New York / Retroaktivní manifest pro Manhattan z anglického originálu Delirious New York vydalo Arbor vitae roku 2006 NÁZVOSLOVÍ Mrakodrapy a výškové budovy Za výškové budovy (high-rise buildings) jsou považovány ty s výškou do 100 - 150 metrů. Do této výšky není většinou nosná konstrukce namáhána dynamickým zatížením. Budovy vyšší jak 100-150 metrů se nazývají mrakodrapy (skyscrapers). Za mrakodrap se nepovažuje vyhlídková věž či vysílač. Anglická podoba výrazu vznikla ve Spojených státech amerických, kde byly také první mrakodrapy postaveny. Později se rozšířily do velkých měst celého světa. Nejvyšším současným mrakodrapem a zároveň nejvyšší stavbou světa je Burj Khalifa ve Spojených arabských emirátech. Dle anglické Wikipedie dosáhl dne 17. ledna 2009 své konečné výšky 818 m a dne 4. ledna 2010 byl otevřen veřejnosti. Zatímco u starších výškových budov je jejich výška motivována praktickými (např. majáky), nebo ideovými (kostelní věž) důvody, ke stavbě mrakodrapů vedly důvody komerční. S růstem městské populace v druhé polovině 19. století se zvyšovaly nároky na výstavbu, což vedlo k výraznému zvýšení cen stavebních pozemků. V Chicagu byl pak přímým impulzem k výstavbě mrakodrapů velký požár v roce 1871. Důležitou roli sehrál také začátek průmyslové výroby oceli a vývoj výtahů. Mrakodrapy vznikly v USA ve druhé polovině 19. století. Mnohé z prvních mrakodrapů vyrostly v Chicagu během programu jeho zásadní přestavby po katastrofálním požáru roku 1871. Jakmile litina a ocel nahradila cihly jako základní materiál, mohly se budovat vysoké budovy, které byly vybaveny výtahy. Mrakodrapy jsou však často kritizovány z mnoha důvodů. Snad největší problém je požár, kdy evakuace a záchranné práce jsou velmi složité. Dalšími nežádoucími jevy bylo zemětřesení a extrémní meteorologické zatížení (vítr, prudký a vytrvalý déšť, vysoké nebo nízké venkovní teploty) a další faktory. Nejvyšší mrakodrap na světě je Burdž Chalífa v Dubaji ve Spojených arabských emirátech, v Evropě je to komplex City of Capitals v Moskvě a nejvyšší v celé Americe je Willis Tower . Mrakodrapy v Česku V roce 1930 se stala nejvyšší budovou ČSR nová správní budova Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem od drážďanské architektonické kanceláře Lossow a Kühne (10 podlaží, 43 metrů).[3] Prvním pražským mrakodrapem je funkcionalistický palác Všeobecného penzijního ústavu (1934: Josef Havlíček a Karel Honzík) na Žižkově (dnes Dům odborových svazů, za socialismu Ústřední rada odborů). V roce 1938 byl dostavěn tzv. Baťův mrakodrap ve Zlíně, ve své době druhý nejvyšší mrakodrap v Evropě.[zdroj?] Nejvíce výškových domů se nachází v Praze a v Brně. Největší mrakodrap v ČR je pražský City Tower na Pankráci se 109 metry. Největším brněnským mrakodrapem je VUT-FSI. V dubnu 2011 byla zahájena stavba budovy AZ Toweru, která mít výšku 111 m a být dokončena v roce 2013. Pak by to měla být nejvyšší stavba v ČR. 1.PŘÍSTUP - ZKOUMÁNÍ PLATÓNSKÝCH TĚLES Platon (řecky Πλάτων, 427 př. n. l. – 347 př. n. l.), byl řecký filosof, pedagog a matematik. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal, že celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi. Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání. Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou: rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním; ctnost a možnost výchovy ke ctnosti; spravedlivé a přitom trvalé uspořádání obce; dobro jako konečný cíl člověka i obce. Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktione pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritias se podíleli na vládě třiceti na konci Peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Potone byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii. Aristón patrně brzy zemřel a Periktione si vzala svého strýce Pyrilampa, diplomata a přítele Periklova. S ním měla syna Antifóna, který vystupuje v dialogu Parmenidés. Platón, který o sobě téměř nepíše, dává všem vystupovat v Sókratovských dialozích. Podle Diogena Laertia dostal jméno Aristoklés po svém dědovi, přezdívku Platón (široký, mohutný) mu prý dal jeho zápasnický trenér; jiní ji odvozovali od jeho nezvykle širokého čela. V mládí dostal vynikající vzdělání v gramatice, hudbě a gymnastice a s filosofií jej seznámil Kratylos, žák Hérakleitův. Podle tradice se ve dvaceti letech setkal se Sókratem a osm let mu naslouchal jako jeho nejvěrnější žák. Platón sám to ovšem v dialozích nikde výslovně neříká a podle Faidóna nebyl při Sókratově smrti, protože byl nemocen.[1] Poté, co byl jeho učitel odsouzen a popraven roku 399 př. n. l., odešel snad Platón z Athén do Megary a cestoval do Itálie, na Sicilii, do Egypta a do Kyrény. O cestách na Sicilii a o svých zkušenostech s tamními vládci Diónem a Dionýsem píše v Sedmém listě, jediném zachovaném autobiografickém textu. Ve věku 40 let (tedy snad roku 387 př. n. l.) se vrátil do Athén a v „Akadémově háji“ založil slavnou Akademii, která trvala až do roku 529, kdy ji zrušil císař Justinián. Jedním z nejvýznamnějších žáků Akademie byl Aristotelés, po Platónově smrti však Akademii převzal jeho synovec Speusippos. Platón zemřel v Athénách ve vysokém věku 82 (nebo 84) let. Platónské těleso je konvexní mnohostěn, jehož všechny stěny jsou navzájem shodné pravidelné mnohoúhelníky a v každém vrcholu se jich stýká stejný počet. Těmto mnohostěnům také říkáme pravidelné mnohostěny. Mnohostěn se čtvercovými stěnami je jen jeden - se třemi sbíhajícími se stěnami ve vrcholech (krychle). Kdybychom do vrcholu umístili čtyři čtverce, pokryly by už rovinu. Tři z pravidelných mnohostěnů mají trojúhelníkové stěny (čtyřstěn, osmistěn, dvacetistěn) a je zřejmé, že další mnohostěn s trojúhelníkovými stěnami bychom hledali marně. Musel by mít v každém vrcholu šest rovnostranných trojúhelníků, ale ty už pokrývají rovinu. Obdobně můžeme vyloučit šestiúhelníky ve vrcholech - dva je málo, tři je moc. Zůstala nám možnost mnohostěnu s pětiúhelníkovými stěnami. Takové těleso skutečně existuje - má dvanáct stěn ve tvaru pravidelných pětiúhelníků a nazývá se pravidelný zdvanáctistěn, nebo také z řečtiny dodekaedr (2 + 10). Proč PLATÓNSKÁ TĚLESA “KAŽDÁ Z PĚTI FOREM ZAPADÁ DOKONALE DO KOULE, PŘEDSTAVUJE IDENTICKÝ POHLED VŠEMI SMĚRY A POVRCHY TĚCHTO TĚLES MAJÍ STEJNÝ TVAR. EXISTUJE POUZE PĚT ÚTVARŮ SPLŇUJÍCÍCH POŽADAVKY ROVNOSTI OPAKOVÁNÍM IDENTICKÝCH ROHOVÝCH ÚHLŮ, DÉLEK HRAN A POVRCHOVÝCH TVARŮ V KOULI.” PLATÓNSKÁ TĚLESA SE TEDY ZDAJÍ JAKO IDEÁLNÍ VÝCHOZÍ GEOMETRICKÝ TVAR PRO HLEDÁNÍ NEJEFEKTIVNĚJŠÍ KONSTRUKCE PRO VÝŠKOVÉ BUDOY. POHYBUJEME-LI SE PO JEJICH POVRCHU, PRŮMĚTECH A VRCHOLECH, VYUŽÍVÁME TAK MAXIMÁLNĚ PLOCHY, OBJEMY A JEJICH IDEÁLNÍ POMĚRY. DÍKY DODRŽENÍ URČITÝCH ZÁKLADNÍCH STATICKÝCH PRAVIDEL JSEM PAK HLEDAL NEJVHODNĚJŠÍ A NEJEFEKTIVNĚJŠÍ KONSTRUKČNÍ SYSTÉM. VÝCHOZÍMI TĚLESY DÍKY JEJICH VLASTNOSTEM SE STALY DODEKAEDR (DVANÁCTISTĚN) A IKOZAEDR (DVACETISTĚN). VYSKYTUJÍ SE V PŘÍRODĚ V RŮZNÝCH TYPECH KRYSTALICKÝCH STRUKTUR A POPISUJÍ TAKÉ RŮZNÉ STRUKTURY VIRŮ. 2.PŘÍSTUP - APLIKACE TENSEGRITY Slovo tensegrity bylo zavedeno R. Buckminsterem Fullerem. Vzniklo spojením zkratek tensional integrity. Tensegrity popisují strukturní princip, kde tvar a struktura jsou garantovány uzavřenou sítí napětí (sítí kabelu) a tlaku (napr. pevnými tyčemi), které tvoří místní ostrůvky. Tensegrity mohou vytvořit viditelně diferencované tahove-tlakové vzájemné působení, podobné jako pneumatické struktury (např. jako fotbalový míč nebo automobilové pneumatiky). Fullerovy první výzkumy v oblasti synergické geometrie byly duležité pro pochopení a využití tensegritů, které se nazývají geodesické dómy (obr.1). Sochar Kenneth Snelson ukázal, že tlakové prvky mohou nabídnout zpevnění, i když jsou separovány, nedotýkají se navzájem a jsou drženy v pozicích jen tahem kabelu . Prof. Donald Ingber byl první, kdo navrhl, že tensegrity jsou základem architektury živých bytostí a hrají roli v nitro- a mezibuněčné komunikaci zvané mechanotransdukce. Klíčové slovo tensegrity v ISI Web of Science v posledních letech obsahuje více než 100 citací oproti 34 v minulém desetiletí a zdá se tudíž, že idea tensegritů jde nahoru, i když je třeba říci, že má i odpůrce. Platónská tělesa a tensegrity Platónská tělesa často sloužila jako strukturní vzorce chemických sloučenin a uhlovodíky byly až dosud syntetizovány jako čtyřstěny, krychle nebo dvanáctistěnové struktury. Buckminsterfullereny neboli zkráceně „buckyballs“, objevené na počátku r. 1983 jsou novou formou uhlíku. Jméno je k poctění návrháře geodesického dómu v Montrealu (1967), který má zcela stejnou strukturu, jako useknutá ikosaedrická klec s 12 petiúhelníky a 20 šestiúhelníkovými stěnami a 60 atomy uhlíku ve vrcholech. Stejný obrazec dává evropský fotbalový míč. Před tímto objevem bylo pouze šest známých krystalických forem uhlíku. Klouzavá, měkká, šedá tuhá a tvrdý krystalický kámen diamant jsou ty hlavní. V „buckyballu“ všechny vazby směřují k dalším atomům uhlíku. Když je komprimován na 70 % svého normálního objemu, stane se „buckyball“ dvakrát tak tvrdý než diamant. Fullereny mohou sloužit jako vodiče, izolační materiály, polovodiče a supervodiče. Plně hydrogenovaný fulleren má klouzavější povrch než teflon. Čistý fulleren je izolátor. Po přidání několika atomů včetne draslíku se stává superkonduktorem. Fluorovaný „buckyball“ tvoří povrchy s nejmenším třením. Protažené tuby, odvozené od fullerenu, vytvářejí nejlepší vlákna, která jsou pevnější než grafitová vlákna. Navíc bylo demonstrováno, že fullereny mohou být pri nízkých teplotách přeměněny na diamanty. 3.PŘÍSTUP - BIOMIMICRY “Biomimicry (from bios, meaning life, and mimesis, meaning to imitate) is a design discipline that seeks sustainable solutions by emulating nature’s time-tested patterns and strategies, e.g., a solar cell inspired by a leaf. The core idea is that Nature, imaginative by necessity, has already solved many of the problems we are grappling with: energy, food production, climate control, non-toxic chemistry, transportation, packaging, and a whole lot more. Animals, plants, and microbes are the consummate engineers. They have found what works, what is appropriate, and most importantly, what lasts here on Earth. Instead of harvesting organisms, or domesticating them to accomplish a function for us, biomimicry differs from other “bio-approaches” by consulting organisms and ecosystems and applying the underlying design principles to our innovations. This approach introduces an entirely new realm for entrepreneurship that can contribute not only innovative designs and solutions to our problems but also to awakening people to the importance of conserving the biodiversity on Earth that has so much yet to teach us.” INSPIRACÍ pro mojí výškovou budovu se stala geometrie a “konstrukční “vlastnosti listu. Vědci v asknature zjistili, že listy stromů jsou schopny odolávat velice silným a nepříznivým povětrnostním podmínkám. Zkoumal jsem listy různých druhů stromů z různých částí světa a snažil se najít vztahy mezi proporcemi jednotlivých částí listů a vliv na statické vlastnosti.
