• Studio Miloše Floriána se zaměřuje na: 1. Navrhování energeticky úsporných budov ve spojení s inteligentními plášti ze skla na základě počítačové simulace. Skleněná fasáda může být označena skutečně jako inteligentní jen tehdy, když využívá přírodních obnovitelných zdrojů energie, jako je energie slunce či větru, vzduchových proudů nebo vody či země, jako zdroje tepla, aby zabezpečila požadavky na budovu, pokud jde o vytápění, chlazení a osvětlení. Pro tento účel jsou prováděny počítačové simulace, testy s modely budov v aerodynamickém tunelu a s modely ve skutečné velikosti ve volném prostoru. Pro simulace se často používá počítačová metoda matematické modelování proudění tekutin CFD-Computational Fluid Dynamics, která může pomocí proudění například plynu vizuálně demonstrovat rychlost, teplotu a intenzitu vzduchových proudů, aby se účinně využilo opatření pro úsporu energie. Znamená to, že celková energetická koncepce se musí vyvíjet ve stádiu plánování, aby se dosáhlo efektivní interakce mezi fasádou, okolím a systémy budov. Současně s tímto způsobem plánování souvisí i seznamování s příklady zasklení fasád. Plášť bývá sestaven z transparentních, matných či potištěných izolačních skel, která jsou zakomponována do posuvných, sklopných či otočných okenních křídel. Do zasklení mohou být integrovány holograficko-optické elementy /HOE/, systémy denního osvětlení a fotovoltaické články, které zabraňují přehřátí slunečním zářením, rozvádějí rozptýlené denní světlo do místností a vyrábějí energii. Další komponenty jsou skla s elektrochromickými, plynochromickými a elektrooptickými povlaky /Obůrka: Centrum moderní architektury/. 2. Navrhování se sklem jako konstrukčním materiálem /Růžička: InfoSculpture, první projekt chytré celolepené freeform skleněné konstrukce v tuzemsku/. 3. Navrhování systémů, které by zajistily optimální realizovatelnost architektur fantastických tvarů budov, struktur a urbanistických forem, kterými v poslední době reaguje nová generace architektů na zájem o teorii chaosu, fraktální geometrii a na zrychlující se vývoj v ostatních oblastech, především v informatice, umělé inteligenci, materiálovém inženýrství, molekulární biologii, genetice a nanovědě. Pozornost se obrací ke konstrukčním plně automatizovaným firmám, které využívají softwary na principu CAD/CAM technologii nejen k přípravě modelů a prototypů, ale i k jejich výrobě /Kulštejn: Centrum moderní architektury, Kutálek: Take off House/. Často se v této souvislosti hovoří o navrhování metodou Digitální Prototyping, o navrhování Rapid Prototyping a podobně, které jsou dnes hybnou pákou řešení různých vývojových úkolů. Výhodou takového digitálního navrhování je nejen precizně nadimenzovaný a vytvarovaný díl z různých hmot, ale pak i ve finále ze všech dílů vytvořený dokonalý objekt ve velmi krátkém čase /Hulín: Centrum moderní architektury/. 4. Automatizace a robotizace ve strojírenství a stavebnictví. 5. Nanovědy a nanotechnologie. »»
• Uvědomil jsem si, že architektura ještě donedávna představovala prezentaci neměnného souboru pečlivě stanovených typologií a ucelených tektonických systémů. To se mění. Postupem času navrhování setřáslo ze sebe břemeno nutnosti znamenat vždy cosi určitého a proces plánování získává postupně dostatek lehkosti a svobody ke hře. Přitom důležitou roli v tom sehrává nejen současné výtvarné umění a architektura, kde jsme svědky toho, jak se experimenty a manifesty rodí ve virtuálním prostoru počítače, ale i objevování pojmu energie.
Vše kolem nás je totiž energie. Jakkoli banálně zní tento výrok, energie je stále velkou neznámou, s níž se musí pracovat. Je nutné si uvědomit význam energie ve vztahu k určitým tématům a v poslední době navíc potřebou omezit její spotřebu na vhodnou úroveň.
Dnešní otázky tedy zní: Kolik energie se spotřebuje při realizaci budovy? Kolik energie se využije k výrobě surovin, materiálů a při dopravě? Jak odpovědi na tyto otázky ovlivňují náš design a co se stane s použitým materiálem, když je budova stržena?
Při monitorování technického vývoje budov je možné sledovat posun rozhodujících parametrů podle ekonomických požadavků: konstrukční efektivita ve smyslu „inteligentních“ nosných konstrukcí jako prostředku k úspoře materiálu byla nahrazena stavebními-často automatizovanými-metodami, které šetří pracovní sílu využíváním přesně vyrobených jednoduchých a stavebnicových komponent.
Společně se snižováním provozní spotřeby se také nyní snižuje energetická spotřeba při výrobě a dokončování použitých materiálů.
Materiál se stal základem a prostředkem pro všechny stavby a je ústředním parametrem pro jejich efektivitu, neboť se vztahuje ke všem významným aspektům, jako jsou estetika, opláštění, nosná konstrukce a klima.
Práce s materiálem tak znamená na jedné straně nepřetržitý výzkum, vývoj a práci na nových technických principech, ale také provádění průběžné analýzy výkonu materiálů. To zahrnuje nejen schopnost materiálu podávat výkon v rámci určité
konstrukce, tzn. nosné vlastnosti, plnění funkcí, ale také vyhodnocování energie potřebné k jeho pořízení, výrobu, zpracování a využití.
Při zvažování životnosti budovy se musí zase přemýšlet o alternativních materiálech, jejich recyklovatelnosti a podobně. Zaměření neleží pouze v samotném vývoji estetického návrhu, ale také ve schopnosti realizovat návrh pomocí citlivých a vhodných technických koncepcí, což vedle promyšlené koncepce staveb zahrnuje i vhodnou volbu materiálů pro budovy, které mohou být plánovány pouze pro krátkodobé nebo dočasné využití.
Za všechny uvádím příklad, kdy rozvoj lehkých transparentních a translucentních fasád v průběhu devadesátých let představuje technické výzvy, které v současnosti dostávají odpovědi v podobě funkčního oddělení funkcí fasády do několika vrstev. Ve světle nových výrobních metod a zvyšující se kvality elektronické inteligence je vidět perspektiva v opětovném spojení fasádních systémů do jedné vrstvy. Integrace těchto technologií do opláštění poskytuje potenciál realizace funkčně nových, například dýchajících či potících fasád.
Při vědomí toho všeho a za účelem dosahování stále lepšího architektonického studia by bylo velice potřebné, kdyby vzdělávací, výzkumné a plánovací instituce pracovaly společně na koncepčních a experimentálních řešeních pro konstrukční a klimatické problémy. Základním konceptem by mělo být vytvoření sítě znalostní základny na bázi nosných konstrukcí, opláštění budov a klimatického designu podle konkrétních úkolů i problémů a poskytovat tak technická řešení pro estetické i konstrukční otázky. Design a efektivita jsou pojmy, které se nutně ovlivňují.
Typ takové síťové spolupráce by dovoloval mezivědní a často cílenou pracovní metodu s odpovídající efektivitou, a co je důležité, zábavou. Cíl spojit vizionářské koncepce s technickými možnostmi by naplnila pravidelná spolupráce ve studentských projektech, při seminářích, konferencí a v publikacích. / » Miloš Florián: Očima architekta a pedagoga, str. 85. Časopis ARCHITEKT 12/2008, ISSN 0862-7010 / »» |
|
|
