Etienne Eve | Galerie japonského umění a kulturní centrum

Úvod

„A real building is one on which the eye can light and stay lit“
Ezra Pound

Gallery of Japanese Art and Cultural center je projekt pro novou galerii japonského umění a kulturní centrum. Současné centrum na Praze 1 již svými kapacitami neodpovídá a též nedisponuje prostory pro prezentaci reprodukcí japonského umění. Pro návrh byla zvolena proluka náležící k Obecnímu domu na Vinohradech. Jedná se o jednu z mála nezastavěných parcel v ucelené blokové zástavbě Vínohrad. Prvotním konceptem projektu bylo nechat proluku přirozeně prorůst a vyplnit strukturou. Po tento účel byly zvoleny l-systémy, jako rekurzivní systémy popisující růst rostlin a organismů. Návrh je ovlivněn principy metabolismu, především v myšlence nedokončenosti, adaptibilitě v času a prostoru v reakci na změnu využití a potřeb. Galerie si klade za cíl představit veřejnosti průřez japonského umění, od počátků až po současnost.



Japonské umění

„In fact, the whole of Japan is a pure invention. There is no such country, there are no such people... The Japanese people are... simply a mode of style, an exquisite fancy of art.“
Oscar Wilde

Stejně tak jako v ostatních velkých kulturách, umění se objevuje v Japonsku s počátkem jejího osídlení, tedy kolem 10.tis. př. n. l. V průběhu času bylo vystaveno náhlým invazím nových uměleckých i filosofických vlivů, ale i přesto si dokázalo zachovat svou specifickou formu. Souvisí to především s poměrnou izolací ostrova a uzavřenosti vnějším vlivům. Z nejstarších období – od Jomon period až po Asuka period se zachovaly především hrnčířské artefakty a keramika.
Od 6. století (Heian period) dochází k pronikání buddhismu do společnosti tedy i do umění. V této době se též šíří vliv Korei a Číny, který se projevuje nejvíce v rozvoji písma a byrokracie. Vzniká mnoho buddhistických soch, chrámů, rozvíjí se umění zenových maleb a zahrad.
V 15. století začíná vláda šogunátu Tokugawa, je potlačeno náboženství, umění se tedy stává především světskou záležitostí.
Mezi specifika v umění můžeme řadist malby na hedvábí, posuvné stěny, bambusové svitky, z pozdější doby barevné dřevotisky ukiyo-e. Ty vznikají v Edo period, kdy se vláda přesunouvá z Kyota do Tokya (Edo).
V 19. stol se japonské umění stává v Evropě módou, jsou jím inspirovány postavy jako Edgar Degas, Vincent van Gogh nebo James Whistler.
Moderní umění vychází z mezinárodní scény, objevují se směry jako performance, instalace, konceptuální umění. Současné umění vyjadřuje různé směry, celosvětové trendy, můžeme sem řadit různé druhy od anime a video games až po klasickou malbu a sochu.


Metabolismus

„When you start a movement, it´s like a crime: you have to have a motive. And the more compelling the motive, the more successful the crime or the movement. So I think that it was a brilliant choice by the metabolists to take a metaphor or metabolism as the motive, because it gives the sense of the biological inevitability.“
Rem Koolhaas

Metabolismus jako směr zahrnuje malý okruh architektů a designérů z Japonska. Jmenovitě se jedná o Takashi Asada, Kisho Kurokawa, Kiyonori Kikutake, Fumihiko Maki, Kenzo Tange a spisovatele Noboru Kawazoe. Směr vznikl ke konci 50. let a jeho cílem bylo reagovat na poválečnou situaci, charakterizovanou především širokým rozvojem průmyslových měst, jejich přelidněním a nedostatkem obyvatelných ploch.
Metabolisté se zabývali rozvojem a změnou architektonických komplexů, jakožto i jednotlivých staveb, jejich stacionárními i proměnnými prvky. K tomu využívali poznatky biologického metabolismu, tedy proudění a přeměny energie v závislosti na vývoji a měnících se podmínkách v čase.
Vedle biologických poznatků je stěžejní myšlenkou metabolismu nedokončenost, nedokonalost a adaptibilnost architektonické kompozice. Metabolisté odmítají tradiční architektonické myšlení a urbanistické prostředky s tím, že neodpovídají a nejsou schopny reagovat na dynamický vývoj a proměny života. Ve svých návrzích používají pokrokové technologie, často v podobě plug-in systému a megastruktur.
Myšlenky metabolistů bývají často srovnávány s přístupem členů Archigramu, především v přístupu k budově jako k dočasné hodnotě spotřebního charakteru.



L-systémy

„To see the world in a grain of sand. And heaven in a wild flower. Hold infinity in the palm of your hand. And eternity in an hour“
William Blake

L-systémy (někdy též nazývané fraktální křivky) jsou rekurzivní systémy pro simulaci vývoje rostlin a mnohobuněčných organismů. Pojmenovány jsou podle maďarského biologa Aristida Lindenmayera. Do počítačového jazyka byly převedeny polským informatikem Przemyslawem Prusinkiewiczem. Ten je interpretoval pomocí tzv. želví grafiky (turtle graphics). L-systémy se používají nejen v biologii, geologii a podobných přírodních vědách, ale i v hudbě (fractal music). Pomocí l-systémů můžeme generovat fraktály, jež se podobají rostlinám, stromům, květinám a dalším jevům v přírodě.
Podstatou l-systémů je přepisování řetězců podle určitých pravidel. Pravidla nazvěme parametry, množina všech parametrů tvoří abecedu příslušného l-systému. Počáteční symbol (množinu symbolů) nazvěme axiom (iniciátor), ten může mít podobu jednoduchého obrazce – přímky, trojúhelníku, čtverce, atd. Geneze je charakterizována transformačním pravidlem – generátorem. Toto pravidlo je iterativně aplikováno na všechny symboly. Každá fáze konstrukce fraktálu vychází z přeměny předchozí fáze.
Použití pravidel l-systémů nalezneme i v dalších příkladech fraktálů např. Cantorovo diskontinuum, Sierpinského obrazce, Kochova křivka, Hilbertova křivka, Mandelbrotova křivka a další.


Návrh

„For example, although a person might be resting comfortably beneath a tree, the tree didn´t create its form with the person in mind. The tree has its own generative principle and came into being without any relation to human life. But seen from a human perspective, we attempt to discover a particular relationship in this situation by searching for a bulge of roots that would allow us to sit down or a patch of shade created by the sunlight streaming through branches. The comfort that we find there provides us with the joy of discovery due to the very fact that the tree was formed without any relation to our lives. Isn´t it also possible to transfer this relationship between trees and people to architecture and people?
Akihisa Hirata

Návrh je podmíněn hledáním optimální formy a měřítka pomocí aplikace l-systému. Soulad iterací, faktoru rozvinutí a úhlu rozvinutí jsou předpokladem pro následnou optimalizaci hmot.
Parter je ponechán volný, vzdušný, vyhrazený pro zahradu. Ta se bude vyvíjet v čase a prostoru, měnit svou podobu se změnou ročních období a s přibývajícími roky. Zahrada v pateru je oázou klidu a rozjímání určenou pro potěchu a odpočinek.
Středem zahrady vede návštěvníka rampa do podzemního podlaží, kde je umístěno kulturní centum s veškerým svým zázemím. Jsou zde studovny, učebny, knihovna, kanceláře, recepce a vstup do galerie.
Hmota galerie se skládá ze čtyř věží a souboru prostor pro samotnou exhibici. Ve věžích jsou umístěny výtahy, jež zajišťují dopravu mezi jednotlivými částmi galerie a kulturním centrem. V jednotlivých boxech, které jsou navzájem spojené, jsou umístěny repliky exponátů. Osvětlení prostor je nepřímé, zajištěné translucentním materiálem stěn boxů.
Celý návrh se tedy skládá z podzemního podlaží, které tvoří základnu, dynamické částí, tvořené výtahy a statické části, tvořené boxy v nichž je umístěna expozice galerie. Boxy jsou ukotveny v prostoru k věřím, též ke štítovým stěnám sousedních budov.


Literatura:

Akihisa Hirata, Tangling (INAX Publishing, Tokyo, 2011)
Toyo Ito, Forces of Nature (Princeton Architectural Press, New York, 2012)
Penelope Mason, History of Japanese Art (Pearson Education, Inc., Upper Saddle River, New Jersey, 2005)
Przemyslaw Prusinkiewicz, The Algorithmic Beauty of Plants (Springer – Verlag, New York, 1990)

Ostatní zdroje:

Morphcode
Wikipedia
http://www.fit.vutbr.cz