Jan Petrš | Re-adaptive city

Lidská sídla se za poslední tisíce let prakticky nezměnila. Diskutované okruhy se neliší, ať je to forma veřejných prostor, šířka ulic, nebo obecněji způsob komunikace. Urbanizmus a později také územní plánování od svých prvopočátků stále nahlížejí na město jako na definitivní a statickou formu. Z pohledu lidského života tento přístup odpovídá, města jsou opravdu ve své formě trvalá. Ovšem z delšího časového úseku je vidět, že některá města chřadnou, jiná se rozrůstají, bourají, nebo přestavují a vždy v návaznosti na vnějších podmínkách jako politika, objevy nalezišť surovin, války, nebo směřování obchodních cest. Z této perspektivy již nepůsobí města staticky, ale mají jistou dynamiku, která spíše než kamenné sochy připomíná chování živého organizmu - buňky. Skutečně, když si vezmeme příklad arabských měst, která za několik desetiletí těžby ropy zaznamenala takový vzestup, že to připomíná přemnožení bakterií v Petriho misce. Naopak jiná města, jako například Pompeje zavalené popelem, jsou dnes zkoumány a prohlíženy jako fosílie dávných dinosaurů.
Dokud se nevyčerpá nebo nezmizí faktor na kterém závisí růst města, tak je situace urbanizmu v podstatě jednoduchá- rozšiřovat a přistavovat. Této růstové mentalitě odpovídá i soudobé chápání urbanizmu, který reaguje pouze na růst. Problémem pak je, že města nedovedou na změnu podmínek reagovat jinak než chřadnutím, nebo vymřením. Přitom živé organizmy dovedou v závislosti na změně prostředí se buď přizpůsobit, nebo se přemístit. Současná města to nedovedou, nebo pouze velmi omezeně reagují svou proměnou a to velmi pomalu.
Napadlo nás využít poznatků současné vědy a úrovně technologické vyspělosti k návrhu proměnné dynamické městské struktury, která bude tato omezení překonávat tak, aby města byla dynamická i ve velmi krátkém časovém úseku a ne jen z pohledu staletí.
Cílem tedy je vytvořit takovou městskou strukturu, která bude reagovat na podměty, bude se vyvíjet, měnit, popřípadě přemísťovat. Může se spojovat s jinými, nebo zase dělit. Připadá vám to nereálné?
Podívejte se kolem sebe, všechno to v principech existuje. Například zařízení stavenišť (stavební buňky, jeřáby, mobilní betonárky...) se přesouvají, mění, spojují, nebo zase rozdělují tak, jak jich je třeba kdekoli na Zemi. Nebo vojenské základy, které mohou vyrůst kdekoli na světě a často se jedná o obrovské komplexy. Nebo karavany beduínu, které putují se svými stany (dnes i se satelity, notebooky a iphony) pouští za vodou...
My nevymýšlíme nic "nového". Pouze nahlížíme, spojujeme a předkládáme koncept vycházející z již existujícího, který směřuje k budoucímu.

RE – ADAPTIVE CITY

K vytvoření filosofie způsobu chování města je použit celulární automat Game of life.
CA Game of life, česky hra života, připomíná vývoj společenství živých organismů, jenž se odehrává na matici buněk, jejíž stav předurčuje podobu hry v následujícím kroku. Skript CA Game of life byl upraven pomocí programu processing 1.5.1, tak aby lépe konvenoval s požadavky města. Následně byl vyexportován pomocí pluginu G howl do Grasshopper komponenty, kterou použivá program Rhinoceros. Za pomocí add-onu decoding spaces se posléze vytvořil výškový regulativ a funkční využití území. Na každý bod vygenerovaný z CA Game of life je umístěn blok vycházející z konceptu crystalline robots (krystalických robotů). Bloky se pomocí mechanismů, využívajících tento koncept, dokáží na základě změn celulárního automatu přemisťovat zanikat a vznikat. Zároveň jsou využité lehké recyklovatelné materiály, aby po zániku či změně velikosti bloku, byly využitelné pro stavbu nových bloků či vybavení.

CRYSTALLINE ROBOT BLOCK
Blok funguje na principu tzv. krystalických robotů. Ti tvoří kinetický městský blok, který dokáže reagovat na okolní vlivy a přesouvat se. Do Bloku jsou integrovány potřeby obyvatel celých čtvrtí. Středová část má funkci spíše veřejnou a krajní výsuvné elementy slouží k bydlení. Podobu zástavby si určuje samotný klient či obyvatel bloku, ten si umisťuje a designuje jednotlivé buňky. Energii bloku zajišťují tzv. nanogenerátory, které dokáží produkovat energií z chvění, další variantou jsou solární folie. Blok by měl být vyroben co nejvíce z recyklovaných materiálů, aby jej bylo možné po zániku znovu využít pro stavbu bloku nového, či jeho vybavení.


POUŽITÁ LITERATURA
[1] Sayama, H. 1998. Constructing evolutionary systems on a simple deterministic cellular automata space. Ph.D. Dissertation. Graduate School of Science University of Tokyo. Department of Information Science. Tokyo. 131 s.
[2] Rus, D. Vona, M. Crystalline robots: Self reconfiguration with Compressible Unit Modules. Dartmouth College Hanover. Department of Computer Science. Hanover. 28 s.
[3] Aiello, C, 2012. eVolo skryscapers. eVolo. Los Angeles. 1223 s. ISBN 978-0-9816658-4-9.
[4] Howes, P. Laughlin, Z. 2012. Material Matters. Black Dog Publishing. London. 240 s. ISBN-10: 1907317732