Jonáš Kolařík | Mešita / Káhira

Zadání se zrodilo z obliby v islámských vzorech. Snahou bylo vytvořit mešitu jako geometrickou hru, která bude využívat podobné geometrické principy v nosném skeletu i površích, což souzní s islámským výkladem geometrie, ve kterém se klade důraz na jednotu, na mnohost, která jedním je. Začátek je zároveň koncem a naše matematika, která je pro nás užitnou vědou, je pro islámské učence cestou k porozumění Bohu.

Tradiční islámské vzory jsou založené na dělení plochy do pravidelných polygonálních dlaždic (trojúhelníků, čtverců, šestiúhelníků, případně osmiúhelníků). Prostor mešity je složen z trojúhelníkových jednotek, které dohromady tvoří jedno příhradové těleso. Pro lepší využitelnost vnitřního prostoru jsou jednotlivé prvky zahnuté a v detailu tvoří trojdílnou obdobu gotické křížové klenby. Půdorys nosné konstrukce ilustruje vztah trojúhelníku a šestiúhelníku v tradiční geometrii.
Na hotový skelet jsou nasazeni montážní roboti, kteří pomocí tavné hlavice vytisknou v jednotlivých polích ocelový prutový dekor, přes který je následně vypnuta průsvitná plachta, která rozptyluje sluneční paprsky a tvoří ochranu před větrem a deštěm. Káhirská mešita je vlastně stan, skoro jako si staví beduíni na Sahaře.

Středem půdorysu mešity se táhne točité schodiště až do horního patra, a jeho těleso odvádí pryč ohřátý vzduch, který je v jednotlivých podlažích nasáván neopláštěnými poli.

Každá mešita, kromě jediné, má v modlitebně mihráb - výklenek ve zdi orientovaný k Mekce, tady mihráb udává směr z volně stojící pozlacené příčky.