Objekt komponuje minimální etudu o čtyřech tónech, a je poháněn jednoduchým mechanismem, který je naprogramovaný skriptem. Jde tedy o pseudo-robotický hudební nástroj, který produkuje minimální hudbu tvořenou událostmi v prostoru. Jedná se o hledání vztahu mezi podmínkami v prostoru a jejich hudební reprodukcí. Jakýsi Duchampovský přistup k hudbě. Děje, které jsme schopni zaznamenat v okolí totiž můžeme skládat do kompozic, které mohou být různě hudebně reprodukovány. Každý (člověk, jev) může být nosič informace o změně rytmu nebo melodie, v jejichž celku pak můžeme hledat hlubší vztahy k prostoru, jako harmonie - bezpečný prostor/ disharmonie - nebezpečí apod. Můžeme tedy říct, že bychom byli schopni rozpoznávat komplexní stav aktuálního dění v prostoru, například namísto vizuálního monitoringu, bychom prostor „sledovali“ skrz hudbu puštěnou „v rádiu“.
Tento robot, který si za pomocí tří čtecích zařízení z okolí odebírá následující datové informace: světlo, zvuk, pohyb, je přičítá k základní, repetetivní, jedno-tónové melodii, a tím ji vlivem těchto proměnných transponuje.
Světlo je použito jako důležitá jednotka pro kontrolu dne v prostoru, pohyb jako aktivační jednotka pro monitoring pohybu člověka v částech místnosti, a mikrofon čte potenciální množství lidí v prostoru, eventuálně nálady (klid - ticho / napětí - ruch).
Aby však nedocházelo ke zkreslování a rušení zvukového čtecího zařízení, je záměrně zvolena elektrická kytara, jejíž zvuk není tak ostrý a výrazný jako u kytary akustické.
Etude on space from Jakub Trčka on Vimeo.
