Adam Novotník | Virtuální Akademie

Virtuální realita jako médium zprostředkovávající obklopující prostorový vjem je novou oblastí tvorby prostoru, která nabízí velký potenciál. Jako každé nově se šířící médium, tak i virtuální realita v současnosti hledá svůj vyjadřovací jazyk a význam – v podstatě formu a funkci digitálního prostoru. Diplomová práce vychází z úzkého vztahu mezi prostorem a tvorbou vzpomínek v lidské paměti. Této spojitosti využívají různé paměťové techniky, například paměťové paláce. Ty usnadňují lidem uložení velkého množství informací do dlouhodobé paměti a jsou využívány například pro učení se cizích jazyků. Paměťové paláce fungují na principu mnemotechnických pomůcek fiktivně umístěných v myšleném prostoru. V rámci diplomové práce jsem zkoumal možnost vytvořit paměťový palác v prostředí virtuální reality. Tento koncept nazývám Virtuální Akademie.

Na základě zpracované teorie architektonického digitálního prostoru a analýzy paměťových technik jsem navrhl první prototyp Virtuální Akademie. Jedná se o prostor, který je strukturován do kontinuální cesty skrze různá místa, z nichž každé má svou specifickou atmosféru. V těchto prostorách je pak definováno deset lokací (značeno červenými křížky), kde jsou umístěny informace určené k naučení. Samotný prostor se snažím ponechat v emoční rovině, pouze jako prostorový zážitek, který vytváří prostředí pro informace. Tak jako nám jednotlivé vůně mohou evokovat různé vzpomínky, se kterými je máme spojeny v paměti, tak se snažím, aby s určitým prostorovým pocitem byla spojena konkrétní informace. Střídání atmosfér je dosaženo různými měřítky prostoru, změnou charakteru kompozice a typu osvětlení. Cílem je dosáhnout dostatečně rozlišitelné atmosféry jednotlivých míst při relativní jednoduchosti prostoru, tak aby byla zachována nízká kognitivní zátěž a proces učení byl co nejsnazší. Učení pak probíhá pouze díky procházení tohoto prostředí, pozorování objektů či mnemotechnickýh pomůcek a jejich asociací s prostorem.

Funkčnost a efektivitu návrhu jsem experimentálně ověřil na skupině lidí. Účastníci testování měli za úkol naučit se deset nejpěstovanějších druhů ovoce či zeleniny ve správném pořadí. Testoval jsem dvě metody učení se, které jsem pak mezi sebou porovnal. První bylo standardní učení se z textu a druhou metodou byla Virtuální Akademie, tedy učení se s pomocí paměťového paláce ve virtuální realitě. Každý z účastníků testu byl seznámen s metodou paměťových paláců a poté v prostředí virtuální reality prošel navrženým prostorem. V něm byla umístěna data určená k naučení se v podobě obrázků či 3D modelů jednotlivých druhů ovoce a zeleniny, seřazených v daném pořadí. Po ukončení učení se dostal každý k vyplnění test, který ověřil jak dobře si dotyčný daný seznam pamatuje. Dotazník účastníci vyplňovali minutu, den, týden a měsíc po ukončení učení se. Ze získaných dat pak byla sestavena křivka zapomínání.

Z grafu křivky zapomínání je patrné, že z hlediska dlouhodobé paměti je výrazně efektivnější metoda Virtuální Akademie (=VA). Vyjádřeno procenty si po měsíci subjekty pamatovaly o 28% víc nově nabytých informací než když se učili z textu. Na grafu je také dobře vidět, že křivka zapomínání není u VA tak strmá jako u textu. Podařilo se tak úspěšně potvrdit počáteční hypotézu a položit základ pro další výzkum.

Na základě získaných dat a slovních hodnocení jsem navrhnul druhou verzi prostoru. Celá trasa je výrazně zkrácena a seznam je také jinak strukturován. Jedná se o čtyři místnosti, ve kterých jsou prvky umístěny a seskupeny do celků, což by mělo usnadnit zapamatování. Výška jednotlivých prostor se snižuje s klesajícím pořadím prvku, což reflektuje data určená k naučení. Celé uspořádání je lineární a tím snazší na celkovou orientaci. Prostory lze navíc prohlédnout skrz enfiládu a připomenout si předchozí místa bez nutnosti dalšího pohybu. Pro další postup rozvíjení metody navrhuji test upraveného prototypu, nyní s mnemotechnickými pomůckami.

Výhodou celé metody je, že jednou vytvořený paměťový prostor lze poskytnout po internetu mnoha dalším lidem na světě. V prostředí virtuální reality nás také nic neruší a metoda je zábavnější než běžný způsob učení se. Když se lidé učili z textu, přišlo jim to jako delší doba, než když se učili v prostředí virtuální reality (viz. graf odhadované délky učení). Sami pak uváděli, že učení se z prostředí Virtuální Akademie jim přišlo přirozenější a jednodušší. Pro získání komplexnějších znalostí o aplikaci metody paměťového paláce ve virtuální realitě je však potřeba ještě dalších testů. Troufám si však tvrdit, že tato diplomová práce poskytuje dobrý základ pro další výzkum a dokazuje, že celý koncept Virtuální Akademie je nosnou myšlenkou a potenciálně velmi efektivní novou metodou učení se.