Michaela Jehlíková Janečková | Bydlení na Hanspaulce

Jedinečné místo na jihovýchodním svahu nad pražskými Dejvicemi přímo vybízí k jinému urbanistickému konceptu, než k bezduchému rozparcelování vynuceným karteziánským rastrem s individuálními domy uprostřed pozemku. Autorka ve svém návrhu bydlení plně respektuje terén, tj. přirozenou morfologii místa: svah formuje dům. Výsek městské krajiny je uspořádán podle vrstevnic do jednotlivých teras, spodní podlaží spojených řadových domů tvoří hranu této terasy: jsou v ní skryta, jsou svahem. Pouze jihovýchodní strana se otevírá prosklenými plochami do údolí s majestátním panoramatem Prahy. Horní ustoupená podlaží s kontinuálním obytným prostorem jsou jedinou nad terénem viditelnou částí jednotlivých domů.
Celý svah je vyrovnán do čtyř teras se stejným výškovým rozdílem pět metrů. Hrana terasy vždy sleduje konkrétní vrstevnici. Přirozená morfologie svahu tak není urbanistickým konceptem popírána, ale je podtržena. V takto vytvořených terasách jsou skryta spodní podlaží všech třiceti dvou domů. Obytná plocha domu se pohybuje mezi 110-230 /u dvouvily/ m². Každý dům má zajištěna dvě krytá parkovací stání na pozemku. Dvouvila má dvě garážová stání. Krátkodobé parkování hostů je zajištěno u příjezdové komunikace, která je koncipována jako jednosměrná zklidněná s nepravidelně vloženými pásy zeleně a podélným stáním. Vstupy do objektů jsou /kromě atypické dvouvily/ v úrovni 1.N.P., a to od příjezdové komunikace na severozápadě. 1.NP je řešeno jako kontinuální obytný prostor s ostrovem kuchyně a hygienickým zázemím. Celý obytný prostor se jako lastura otevírá k jihovýchodu: pohledu na Prahu. Svahováním terénu je dosaženo nerušeného výhledu přes ozeleněné střechy domů na nižších terasách. Spodní podlaží, tj. 1.PP, fungují jako zelená nepřerušená podnož „soliterních objektů“ /ustoupeného podlaží-1.NP/ a skryta v terénní hraně dávají prostor intimnějšímu životu rodiny i jednotlivce. Tento „pás“ je široký přibližně devět metrů: na vnější /jihovýchodní/ straně jsou umístěny ložnice, na vnitřní straně /severozápadní bez přirozeného osvětlení/ koupelny, šatny, technická místnost, schodiště do 1.NP a výstup na spodní přilehlou terasu. Pozemek umožňuje výhled na Prahu ze všech ložnic.
Podzemní ložnicové podlaží je konstruováno jako železobetonová skříň. Umožňuje to naprosto tuhé chování jednotlivých řadových domů s dilatací mezi nimi. Součástí spodního podlaží jsou vymezující „U“ opěrné zídky. Tyto jsou provedeny jako železobetonové monolity oddělené dilatací od konstrukce domu. Strop podzemního podlaží je částečně vykryt půdorysem horního podlaží a ve zbytku opatřen intenzivně ozeleněnou střešní skladbou, plynule navazující na úroveň okolního terénu na jedné straně a přecházející do svahovaného ozeleněného násypu na straně druhé. Vstupní podlaží je železobetonová skořepina, která minimalizuje potřebu nosných konstrukcí uvnitř otevřené dispozice kontinuálního obytného prostoru. Jádro je provedeno technologií SDK sendvičové montované konstrukce. Střešní část skořepiny je opatřena skladbou souvrství pro extenzivní vegetaci. »»»