Jaroslav Hulín | Centrum moderní architektury v Brně

Návrhy volných tvarů nelze realizovat tradičními metodami: čtyři pohledy a jeden půdorys na podlaží nestačí. Pokud ovšem data, která konstruktér vytvoří, budou sloužit současně k výrobě daného komponentu CNC strojem, bude tradiční stavební dokumentace zbytečná.
Práce s BLOBy, neboli s Binary Large OBjects, s sebou přináší několik zásadních změn. Pravidlem je značné množství dat, které je potřeba dostat pod kontrolu. Další změnou je posun od reprezentace ve formě výkresů k přímé tvorbě objektu ve formě datových souborů. V neposlední řadě je konstrukce naprosté většiny volných tvarů parametricky generována, což znamená, že je možné ji okamžitě měnit a optimalizovat, aniž by bylo nutné předělávat dosavadní práci.

Projekt vznikl jako teoretická studie využití parametrického a generativního designu. Práce se zaměřila na komplexitu tvaru a konstrukce skleněného tubusu, který se obtáčí kolem centrálního depozitáře, zbylé části byly jen naznačeny. Podoba tubusu je určena vytažením řídícího tvaru po dané trajektorii. Parametry konstrukce lze animovat, výsledný tvar může být takřka libovolný.
Jednotlivé fáze byly řešeny skripty, které definují patřičné části konstrukce. Pokud jsou všechny fáze provedeny za sebou, lze získat docela rychlý a přitom naprosto přesný nástroj, který generuje konstrukci na základě vstupních parametrů.
Systém konstrukce tubusu dostal během dvou semestrů konkrétnější podobu. Všechny prvky, z nichž každé dva se navzájem liší, jsou přesně určeny: z počítačového modelu lze vygenerovat data pro jejich výrobu.Tato data zcela nahrazují výkresovou dokumentaci, která se tak stává druhořadou, ne-li zbytečnou. Díky relativně jednoduchým skriptům lze v řádech sekund vygenerovat vzory pro 2D obrábění příčných rámů, podélných i diagonálních prutů nebo tabulí skla. Každý prvek je přitom označen rozměry a umístění lze snadno katalogizovat.
Pro výrobu modelu na řezacím laseru sloužila stejná data a stejná technologie, které by byly použity při výrobě konstrukce v nezmenšeném měřítku. Díky Laserovému centru Praha na FS ČVUT měl autor možnost ověřit tyto předpoklady na modelu 1:40. Tento model pak není reprezentací myšlenky, ale je věrnou zmenšeninou konstrukce a dokumentuje její proveditelnost. Vygenerovaná data mohou sloužit k výrobě jednotlivých prvků ve skutečné velikosti na CNC mašině. Stejným způsobem by se pracovalo při řezání trojúhelníkových tabulí skel, kterých je v návrhu pláště dva tisíce a žádné dvě nejsou shodné.
Do jednotlivých algoritmů, kterými je celá konstrukce definována, vstupuje řada proměnných, jako jsou například rozměry nebo počet jednotlivých prvků. Skripty, které definují tvar a umístění konstrukčních prvků, jsou popsány dostatečně obecně; lze měnit vstupní parametry a tím i výsledek. V relativně krátké době je tedy možno vygenerovat neomezené množství variant, na jejichž základě může designér společně s lidmi, kteří do celého procesu vstupují, rozhodovat a v reálném čase měnit tak, aby vyhovoval všem zúčastněným stranám. Optimalizace výpočetními metodami, kterou je relativně snadné implementovat do digitálního procesu navrhování, přináší úspory na materiálu a jeho dopravě a zkracuje dobu trvání stavby. Parametrický design a CAD/CAM výroba zmenšují nároky na pomocné profese ve stavebnictví a zvyšují nároky na designéry a konstruktéry. Těžiště se posouvá od surovin k informacím přesně v duchu naší doby. Tato informační technologie je umožněna parametrickým designem, který úzce souvisí s optimalizací a CAD/CAM výrobou.
Stavby s celoskleněným pláštěm vyžadují maximální péči z hlediska stability vnitřního klimatu v letních měsících. Autor proto vytvořil univerzální nástroj, který slouží pro předběžný odhad maximálních tepelných zisků libovolného objektu. Nejvíce exponované plochy, jež jsou znázorněny červeně, jsou zastíněny polotransparentním zasklením s integrovanými solárními články.
Rozmístění těchto skleněných jednotek bylo digitálně vygenerováno a nepatrně pozměněno z estetických důvodů. Potenciální tepelný zisk ve špičce se snížil o více než polovinu. / » Miloš Florián: Ateliér Glass & Freeform Architecture, FA ČVUT Praha – Jaroslav Hulín: Centrum moderní architektury v Brně, str. 39-40. Časopis ERA 21 4/2005, ISSN 1801-089X / »»