Martin Kulštejn | Centrum moderní architektury v Brně

Pro budoucí objekt byl určen úzký a velmi svažitý pozemek v těsné blízkosti vily Tugendhat. Skladba prostoru objektu je určena zejména terénními podmínkami dané lokality, jež vybízí ke koncepci prostoru zasazeného zčásti do prudkého svahu, přičemž komunikační koridor je veden uvnitř stavby v souznění s prudkým terénem.
Výstavní plochy a další prostory jsou řešeny jako plošiny zavěšené ve vzduchu, vzájemně propojené pochozími rampami, lokálně podepřené skleněnými sloupy s osvětlovacími trubicemi. Rampy a plošiny jsou uvažovány jako prostorově tuhé dřevěné rošty. Jedná se tedy o volný prostorový „půdorys“, který díky různě výškově umístěným plošinám vytváří kompaktní, staticky tuhý /vzájemné spolupůsobení ramp, plošin a pláště/ vnitřní prostor.
Vnitřní prostory /plošiny/ vytvářejí samostatné funkční plochy-jazyky vypláznuté směrem ze svahu, obsahově diferencované dle druhu vystavených exponátů.
Pro výraz objektu je určující zejména jeho vnější plášť-skořepina. Geometrie tohoto střešního pláště je dána intuitivním cítěním prostoru modelovaného 3D postupy /sochařské formování prostoru/ v šabloně pravoúhlé mřížky, která v půdorysu určuje souřadnice styčníků.
Inspiračním zdrojem celé geometrie byla lidská ruka v sevření, což mělo znázornit abstrahovaný myšlenkový koncept budoucího muzea a zároveň jistou obsahovou náplň objektu.
Vzájemný vztah hlavních bodů skořepiny je dán požadavkem na kontinuální plynutí „obalu“ pro optimální využití skleněných ohýbaných tabulí. Technologické řešení konstrukce skořepiny je založeno na principu ohýbaných žeber na bázi dřeva, kotvených do ocelových styčníků, obvodové a podzemní části byly uvažovány betonové.
Zastřešení objektu se snaží řešit několik protichůdných požadavků. Je to zejména orientace jižního svahu, který poskytuje výhled na celé město Brno s jeho dominantou hradem Špilberkem. Současně je zde však požadavek na klima vnitřního prostoru a pohodu uživatelů. V pozadí nezůstalo ani statické posouzení celé skořepiny.
Střešní plášť byl tedy uvažován celoskleněný, ze skleněných ohýbaných tabulí, které mohou být ve variantách či plošných sestavách různě „vnitřně“ řešeny. Znamená to například zalisování fotovoltaických fólií, fólií s potiskem a podobně., čímž by se zajistil energetický příkon v letních měsících, jak prokázala i simulace solární energie dopadající na plochu skořepiny.
Jedním z hlavních technologických principů v řešení optimálního vnitřního klimatu bylo použití netradičně instalovaného systému vzduchotechniky, který by zajišťoval rovnoměrnou distribuci teplého nebo chladného vzduchu v prostoru celého objektu. Pro tento účel byla uvažována některá podélná žebra konstrukce skořepiny jako dutá, s vloženými a svařovanými flexi-trubkami, které rozvádí vzduch, přičemž příslušné ocelové styčníky slouží jako výústky pro sání či výfuk dle daného okruhu. / » Miloš Florián: Ateliér Glass & Freeform Architecture, FA ČVUT Praha – Martin Kulštejn: Centrum moderní architektury v Brně, str. 42. Časopis ERA 21 4/2005, ISSN 1801-089X / »»